Welcome on allies

Panzer Elite Action

Titulů umístěných do válečného období let 1939–1945 vznikají doslova mraky. Tanková střílečka by se mezi nimi asi neztratila, řekli si možná v JoWoodu a oživili starou značku Panzer Elite, pod níž Psygnosis vydali v roce 1999 slušný simulátor (recenze) cílený na skalní fanoušky těchto pancéřovaných třicetitunových monster. Je však nutné upozornit, že od předchůdce se dnes recenzovaná hra Panzer Elite Action zásadně liší tím, že jde o čistou arkádu, která si nehraje na přehnaný realismus ani se nesnaží simulovat skutečný tank.

Herní náplň spočívá v tankových bitvách, které na bojišti absolvujete v pohledu třetí osoby. V kampani o osmnácti misích hrajete za tankového velitele nacistického Německa, Sovětského svazu a nakonec i Spojených států. Nechybí snad žádný z důležitých momentů války na evropském kontinentu - prožijete vpád Němců do Polska, operaci na východní frontě, Kursk, Stalingrad, vylodění v Normandii a pro fajnšmekry lov proslulého tankisty Wittmanna.

• Náplň arkádových misí
Vedle klasických zadání typu „zastav německou ofenzivu“ se tu vyskytují i krapet zajímavější cíle: odříznout protivníka od palivových nádrží, odstřelovat jedoucí obrněné vlaky, ničit rampy, ze kterých se odpalují rakety V2 atd. Nechybí ani noční osvobozování zajateckého tábora. Slovem protivník se naštěstí nemyslí jen obyčejný tank. Narazíte na nebezpečné raketometčíky schované ve vysoké trávě, nejrůznější tankové divize, odstřelovací artilerie, strážní věže, protitankové bunkry nebo rovnou celé základny.

Mapy bývají po okrajích ohraničené nezdolatelnými kopci, jindy zase řekou nebo minovým polem. Každopádně jsou slušně rozlehlé (Kursk) a dá se v nich dobře manévrovat, což nelze říct o levelech typu Stalingrad, kde je v troskách města potíž najít pár metrů volného prostoru. Zklamalo mě však, že lineární systém naskriptovaných herních úkolů vyžaduje, aby se mapou projíždělo přesně tak, jak to chtějí autoři, i když to místy lze vzít zkratkou třeba přes les.

Každou úroveň nakonec zpečetí krátký komentář tankového velitele, jehož charakter je přímo učebnicově typizován - Rus chválí vodku, Američan vypráví o evropských holkách atd. Autoři se také pokusili vyřešit případné morální dilema, které by někdo mohl mít při hraní za Wehrmacht. Proto Němci svými komentáři opakovaně ujišťují, že vůbec nejsou pyšní na to, že jsou Němci, Rusové se opatrně vysmívají Stalinovi a – jako třešnička navrch – každá americká mise končí obrazovkou s velkým nápisem: Demokracie vítězí!

• Rychle nastupující nuda
Přesto má hra sklony k tomu, aby po po první odehrané kampani začala ďábelsky nudit. Na vině je zřejmě jednoduchý koncept. Jediným řešením je asi pustit si hru vždy maximálně tak na hodinku denně. Přitom nejste odkázáni pořád na jedno a to samé. Vystřídáte německé Panzery, ruské T34, KV1, IS-1/2 či americké Shermany, ale všechny tanky se chovají nachlup stejně.

  
Při boji se hlaveň otáčí pomaleji než kurzor a kdykoliv se tedy hne s myší, kurzor je ve skutečnosti jinde než ukazatel na obrazovce, což záměrně dělá střelbu obtížnější. Pozici řidiče a střelce najednou lze dobře ukočírovat. Uvnitř tanku jinak sedí celá posádka, která mezi sebou vede primitivní dialogy.

• Pokusy o vytržení z netečnosti
Pozitivně hodnotím život na bojišti - ve vzduchu se neustále odehrávají letecké bitky a v celé mapě po sobě střílí desítky vojáků. Pochvalu si zaslouží i precizní grafické zpracování terénu a krajiny. Zpestřením je možnost označovat vzdálené cíle pro bombardéry, posílání spojeneckých tanků do útoku či nařízení defenzivy. Ani jednoho z rozkazů ale většinou nedbají a pokud se nezaseknou za rohem nebo pod kopcem (v devadesáti procentech případů nedojedou na konec úrovně), poslouží maximálně jako živé štíty. Na obtížnost to naštěstí vliv nemá, protože na každém kroku lze nalézt boudičky, kde se tank během mžiku opraví a doplní si munici.

Fyzikální model Panzer Elite Action na tom není nejlépe. Tankem lze zdemolovat většinu budov a stromů, jindy si ale některá dřevěná stodola postaví hlavu a nezbourá ji ani opakovaná střelba. Někdy se zase tank zarazí o pár svázaných klád, jako kdyby šlo o protitankové bariéry. Bohužel není možné zneškodnit nepřítelův tank tím, že byste do něj tím svým přímo narazili. Model poškození se řídí podle rovnice přímé úměrnosti, že čím víc je hráčův tank poškozen, tím víc kouře mu vychází ze zadnice. Škoda také je, že tanky se nedají třeba znehybnit ustřelením pásu, popř. vyřadit ze hry trefou do zadního pancíře.

• Checkpointy a shrnutí
Ukládání hry je řešeno automaticky během hraní systémem checkpointů, který přijde nevhod akorát v závěrečných misích, kde jsou rozestupy mezi jednotlivými savy trochu velké. Při několikátém opakování stejného úseku hry se tak může snadno stát, že se hráč naštve. Multiplayerový mód Conquest by se měl hrát formou obsazování základen, ale problém v současné době spočívá v tom, že na internetu nelze najít jediný online server, takže nezbývá, než případně hrát po lokální síti, což se dá až ve 32 lidech.

Panzer Elite Action je tedy docela zábavná tanková arkáda, která vůbec ničím nepřekvapila a která se rychle ohraje. Naštěstí nemá přehnané hardwarové nároky a běží plynule i na Athlonu XP 2600+ s GeForce4 Ti, takže může zaujmout velkou část potenciálních zákazníků. Těch ale asi vzhledem k hernímu designu mnoho nebude a nic na tom asi nezmění ani chystaný datadisk Dunes of War s africkými bojišti.