Jdi na obsah Jdi na menu
 


Doom 3

3. 2. 2007


Jednou z nejočekávanějších her všech dob se stalo třetí pokračování legendy z dílen id Software. Parta okolo Johna Carmacka proslula před deseti lety právě vydáním na tu dobu nadupaným DOOMem, který definoval nejpopulárnější žánr first-person stříleček. Čtyři roky po oficiálním ohlášení a mnoha odkladech se nám nyní konečně dostaly do rukou tři stříbrné placky s plnou verzí DOOM III. Ta běží na zcela novém enginu, který by se dal považovat za prvního zástupce „nové generace“, využívající řady novinek, které nám v herních titulech zatím nebyly předvedeny. Obdobně na tom bude třeba Half-Life 2 anebo Stalker, ale na ty si budeme ještě muset nějakou chvíli počkat.

 Atmosféra
Za zdaleka nejvyšší devizu DOOM III považuji jeho dechberoucí atmosféru. Moderní engine je prostě všude znát a tak, jak jsem kdysi zíral na Wolfensteina 3D, prožíval jsem v případě této hry podobné pocity. Výborná grafika umocněná spoustou efektů a pěkných animací, realistická fyzika, skvělá práce designérů misí, kteří dokázali vytvořit opravdu nápadité, klaustrofobické a temné lokace (především v druhé půlce hry), v nichž prostě musíte smeknout a pochválit jejich kreativitu a cit. Hra světel a stínů dává dobře vyprávěnému příběhu ten správný hororový nádech, což je přesně to, co se od hry čekalo.

Pozadu nejsou ani zvuky, kterým sice chybí nějaký komplexní hudební doprovod jako rock/metal v minulých dílech, nicméně to v tomhle případě hodnotím spíš kladně. Nic nenarušuje strašidelnou atmosféru a vychutnáte si ambientní zvuky okolního světa se vším všudy.

 


Po této stránce tedy DOOM III určitě nezklamal a každý, kdo klade důraz na audovizuální provedení her a má rád sci-fi, bude určitě více než spokojen. Na konto šestikanálového zvuku zde uvedu jeden postřeh, který mne trochu zklamal – střely třeba z kulometu zněly naprosto stejně při dopadu na plech, stěnu či jiný typ povrchu.

 Hratelnost
Společně s  atmosférou tvoří vždy celkový herní dojem hratelnost - tedy to, co pod vizuálním pláštíkem hra nabídne za zábavu, jaké vychytávky v ní najdete, co vše budete moci provádět, jakým způsobem zapojíte vlastní úvahu, jaká je variabilita a alternativní cesty ke splnění misí atd. Možná si teď budu ve vašich očích pod sebou řezat větev, ale narozdíl od některých kolegů zůstanu upřímný a napíšu to tak, jak jsem to při hraní i po dohrání skutečně cítil.

Hratelnost DOOM III mne totiž docela zklamala. V podstatě jde ve hře pouze o to běžet a střílet po všem, co se kde šustne. To jsem samozřejmě předem očekával, ale zároveň jsem se těšil na něco víc, nějaké obohacení. Bohužel jsem za celou hru na nic takového nenarazil a ani změny herních prostředí, do kterých se během asi 27 misí postupně dostanete, mi tuto složku nenahradily.

Celá hra je lineární a v podstatě se nedostanete do situace, kdy si můžete zvolit alternativní cestu. DOOM III vás prostě neustále vede tam, kudy potřebuje, abyste prošli. Odtud sem, odtamtud zase kousek dál, dokud někde něco neudělám, nezmáčknu nebo nenajdu, nepustí mne hra skrz dveře dál atd.

S tím souvisí (anebo je toho důvodem) koncepce, kompletně založená na skriptovaných scénách. Přesně v okamžiku kdy někam dojdete, se odehraje to a to, objeví se takové a takové monstrum atd. Jejich AI není nijak mazaná a tak se setkáte s klasickou kompenzací hlouposti tuhostí a počtem.

  

Nepřátelé (včetně bossů), kterých potkáte celou řadu a většina z nich se objevila už minule v jiné vizáži, jsou rozmanití a platí na ně trochu jiný styl boje, jiná zbraň, jiná taktika. To je velice dobře, neboť vás to aspoň nutí měnit zbraně i styl, jakým proti nim bojujete. Ale to je asi tak všechno. Srovnám-li to s deset let starým DOOMem, moc se toho v tomto ohledu nezměnilo, což je myslím velká škoda, zejména co se týká spawnování a teleportování protivníků kousek do vás do mapy. Věřím, že něco lepšího nabídne příští měsíc alespoň Half-Life 2, kvůli kterému vyšel DOOM III uprostřed léta v okurkové sezóně.

 Zbraně a ovládání
Mluvím-li o zbraních, opět jsem na jejich zpracování nenašel mnoho invence. Většina jich odpovídá tomu, co už z předchozích dílů série znáte, včetně BFG nebo raketometu, jehož použití je občas vzhledem ke stísněným prostorům a převážně bojům na blízko kontraproduktivní. Novinkou je Soulcube, které se aktivuje pokaždé, když sejmete pět nepřátel klasickými prostředky a navíc vám přidá zdraví. Každá zbraň má jediný mód střelby, což je v dnešní době možná zbytečně málo a hráči by si toho určitě zasloužili víc. Tím spíš, že je tu přítomen i multiplayer, ale o něm až později.

Ovládání a jeho možnosti mi přijdou na dnešní dobu rovněž vcelku chudé a dokážu si představit podstatně bohatší možnosti. Můžete pobíhat, nadskočit, jít do podřepu a to je asi tak všechno. Nenajdete zde například ani tlačítko pro použití něčeho. Namísto něj v případě, že se přiblížíte k postavě se kterou se dá mluvit, případně k terminálu, se vaše zbraň automaticky skloní a kurzor se přepne do interaktivního módu. V některých nechtěných situacích to může být celkem nepříjemné.

Zpočátku zajímavé mi přišly různé interaktivní panely a terminály, které ve hře slouží k získávání informací, doplnění zdraví, na jednom si dokonce zahrajete jednoduchou automatovou hru. Uchvátí vás opět grafické zpracování a možnosti enginu, který v těchto panelech dokáže vykreslovat animace a vše vypadá jako v reálu. Nic víc však od terminálů čekat nemůžete a jejich význam začíná a končí tím, že jimi něco zapnete nebo si tam přečtete kus textu.

  

Pro ukládání informací, zaznamenávání úkolů, přehrávání video i audiozpráv, čtení emailů apod. slouží váš kapesní počítač PDA. V něm jsem také zpočátku viděl zajímavý prvek, dokud jsme nezjistil, že všechny jeho možnosti jsem objevil během prvních chvil hraní a víc z něj už nevymáčknu. Některé dveře, kterými je potřeba projít, jsou číselně zakódované a kódy k nim se dozvídáte z audiozpráv právě přes PDA. Zpočátku lákavé, později stereotypní nuda, kdy vás hra nutí si vyslechnout celkem dlouhé povídání jen proto, abyste se na konci dozvěděli potřebný kód.

Tyhle věci mi prostě přišly samoúčelné a herní spád to spíš brzdilo. Dovedu si představit mnohem zábavnější způsoby, jak hráče na chvíli odpoutat od zběsilých přestřelek, ale přitom třeba zaměstnat jeho mozek.

 Postřehy z hraní
Ke kladům DOOM III bych určitě zařadil jeho délku. V porovnání s ostatními současnými střílečkami si užijete docela dlouho, zhruba 15-20 hodin - otázkou ale je, zda vás hra svojí linearitou a skriptovaným systémem bude ještě v pozdějších fázích dostatečně bavit. Jak už jsem psal, mění se prostředí, mění se nepřátelé, ale všem lidem to asi stačit nebude. Hra nabízí celkem čtyři obtížnosti, kdy se dobře zapotíte už na té nejnižší, zatímco naopak ta nejvyšší (Nightmare) je dostupná až po prvním dohrání.

Vzhledem k tomu, co jsem napsal a co si tudíž o hratelnosti myslím, ale zřejmě příliš důvodů zahrát si tuhle hru podruhé nenajdete. Jednak už budete skriptované herní situace znát, víte, kde koho přesně čekat a prostor pro alternativní postupy v úzkých chodbách základny na Marsu prostě není. Monstra reagují na vaši přítomnost v mapě automaticky, takže na nějaké prvky tichého postupu rovněž zapoměňte. Ona prostě o vás ví a basta.

K zamyšlení nutí i způsob používání svítilny, která je zde zpracována jako klasická baterka, kterou můžete svítit na úkor držení zbraně. Čili buď si svítíte, nebo máte čím střílet. Přirozenější by mi přišlo mít svítilnu připevněnu třeba na helmě nebo na rameni a mít tak možnost si svítit, i když zrovna bojuji (už existuje Duct Tape mod, který na vybrané zbraně připevňuje baterku - pozn.ed.). Některé herní prvky mi prostě přijdou celkem laciné a čekal bych od herních designérů kreativnější přístup.

  

Ve hře najdete sem tam i posunovatelné předměty. Bohužel interakce s nimi je pouze na úrovni, kdy je můžete odtlačit, a žádný další význam v jejich použití nehledejte. Sem tam za nimi najdete nějaké ty náboje, kterých není nazbyt, ale to je tak vše. Docela matoucí pak je, když ten samý předmět v jedné části levelu odsunout jde a jinde je zasazen do mapy napevno.

 Multiplayer a HW nároky
V DOOM IIII nechybí ani multiplayer, ačkoli samotní tvůrci hry tvrdí, že nebyl součástí, na kterou se nějak extra zaměřili. Tomu odpovídá i nízký počet map (5), limit maximálně 4 hráčů současně a jen 4 módy založené v podstatě pouze na bázi deathmatche. Omezené pohybové možnosti jakož i jediný druh střelby jsou další omezení, která taktické možnosti využitelné právě v multiplayeru dost oklešťují. Podle mého názoru nebude multiplayer pro většinu hráčů v podobě, v níž je představen, nijak atraktivní a hlášeny už byly potíže s lagováním složitějšího síťového kódu, který vyžaduje alespoň broadbandové připojení (kabelový modem, ADSL).

Hardwarové nároky kupodivu nejsou nijak extra přehnané a myslím, že si hru v pohodě zahraje každý, kdo má alespoň trochu moderní stroj. Konkrétně na mém Pentiu 4 3 GHz, 1 GB RAM, ale s dnes již veteránem v podobě grafické karty GeForce 4200 Ti 64 MB jela hra vcelku plynule a hratelně v rozlišení 1024x768 s plnými detaily. Sice se našla místa, kde obraz trochu pokulhával, ale nebylo jich mnoho a hratelnost se udržela na rozumné míře. Rozhodně ale sami autoři doporučují stáhnout poslední ovladače z webů společností ATI či NVIDIA. Pozn. - kolegovi Leonovi na Athlonu 2,5 GHz, 512 MB RAM a GeForce 4Ti s 64 MB paměti neběžela hra dostatečně plynule ani v 800x600 na nejnižší detaily.

Jediné, co mi trochu vadilo, bylo celkem zdlouhavé načítání hry včetně „quickloadu“ (ukládání pozice je jinak možné neomezeně). Více se o HW požadavcích dočtete v nedávných novinkových článcích například zde, zde nebo zde.

  

 Shrnutí
O projektu DOOM III jsem nabyl dojem, že jeho přínos je v moderním enginu a s tím spojenou grafikou a atmosférou v duchu filmů Alien či Event Horizon. Na tom hra staví a to jsou objektivním pohledem její jediné přínosy, ze kterých budou v příštích letech těžit jiné akční hry (např. Quake IV) postavené na licencovaném enginu od id Softu. Hratelnostně ale hodně zaostává za jinými současnými tituly (např. Far Cry aj.) a přijde mi, že jde v podstatě o starý (tehdy dobrý) DOOM v na dnešní poměry hypermoderním kabátě a s lepším příběhem.

Komu stačí, že hra dobře vypadá, bude spokojen. Kdo si cení i ostatních aspektů kladených na hráče i z pohledu toho, co hra nabídne zajímavého a nového, ten příliš hodnot tohoto typu nenajde. Lineární průchod mapami (většinou interiéry), monotónní akce bez nějakých citelných inovací, omezené ovládání, jediný režim střelby, minimální interakce s pohyblivými předměty, skriptovaná AI. Kdo čekal něco víc než kopii starých Doomovek v luxusním kabátě, příliš zábavy si neužije a po chvíli jej hra omrzí. A důvodů odehrát ji opakovaně moc nenajdete. Kooperativní hru nabídne oficiálně až xboxová verze, ale už pro to existuje přídavná modifikace.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

seká se mi to!!!!!

(Pavel, 31. 12. 2007 0:52)

Dobrý den, mám problém!!!! V jednom místě v Doom 3 se mi to sekne a musí se zrestartovar celý pc!!! Jinak to fakt nejde..... CD mám original koupený. Dík za rady pište na meil: ikskox@seznam.cz !! Díky

doom3

(gkjjjjjj, 30. 8. 2007 21:10)

potřebuju cheati.

cdkey

(zakladatel stránky allies, 3. 5. 2007 16:58)

cd key na doom 3 je L3JZ-P8S7-26WZ-FCYA-3A
Kdyby náhodou to nešlo tak tam napiš L3JZ-P857-26WZ-FCYA-3A
Skus to

cdkey

(doom3, 3. 5. 2007 15:05)

napište sem nekdo cdkey na doom3 pls

hodnoceni

(mr. Anderson, 11. 3. 2007 11:11)

dobry den pane Patriku,máte velice zajímavé stranky,podle obsahu bych rekl ze nejspis zajimate nejvice o hry ,motorky,nejake ty zbrane a hlavne poslouchate eminema!:-) Ale abych neodbocoval od tematu doom 3,pekne jste se o doomovi 3 rozepsal i kdyz zde pozoruji nejakou podobnost z jinych serveru :-),na to ze to jsou vase prvni stranky nic lepsiho bych ani neocekaval.
Přeju hezky den