Recenze
(Zdroj tiscali.cz)
Oblíbenost
akčních her s tématikou druhé světové války je bezprecedentní. Ve
své podstatě to už trochu postrádá logiku, ale jak vidět, zákon trhu
hovoří jasnou řečí. Hned na úvod musím přiznat, že série Call of Duty
nepatří mezi mé nejoblíbenější, ale druhý
díl mě docela zaujal. Jednoduchá oddechová střílečka, nic na přemýšlení,
prostě jen chvilková relaxace po náročném pracovním dni. I proto jsem
sledoval, jak to vypadá se třetím pokračováním, na němž mě nejvíce
překvapilo, že původně PC hra nakonec zavítala pouze na konzole. Měl
jsem však obavy, jak ve finále dopadne, protože se na jejím vzniku
nepodílel původní tým Infinity Ward, který už kutí Call of Duty 4
zasazený do současnosti, nýbrž Treyarch mající na svědomí verze Call
of Duty pro starý Xbox a PS2. Hodně lidí teď se mnou nebude souhlasit,
ale osobně se mi práce těchto (k sérii později přistupšivších) vývojářů
nikdy moc nelíbila. Jak se tedy pánové popasovali se všemi možnostmi
Xboxu 360 ve třetím dílu?
|
XBOX 360 TÝDEN NA TISCALI
GAMES (13.-19.11.)
|
|
|
pondělí
|
|
|
úterý
|
|
|
středa
|
|
|
čtvrtek
|
|
|
pátek
|
|
|
sobota
|
|
|
neděle
|
|
• Druhá světová po stopětapadesáté
Hra znovu oprášila bojiště druhé světové války a nabízí vám 14 misí točících se kolem operace Normandy Breakout. Skutečná operace se odehrávala v červnu až srpnu roku 1944 a jejím cílem bylo osvobození francouzského metropole - Paříže. Bojů se zúčastnily pěší a výsadkové jednotky Spojených států, Velké Británie, Kanady a obrněná divize Polské armády. Tohoto scénáře se snaží držet i hra, dokonce se pokouší o jakousi vzájemnou provázanost mezi hrdiny všech zúčastněných stran.
Našince trochu zamrzí, že červenobílé vlajce chybí modrý klín, ale vzhledem k naší spíše symbolické účasti v bojích druhé světové války se nelze čemu divit. Tím se rozhodně nechci dotknout českých a slovenských válečných hrdinů, ale přeci jen se o Československu a druhé světové válce mluví převážně v souvislosti s Mnichovem a v tom lepším případě i o našich letcích v britském Královském letectvu.
oficiální obrázky z X360/PS3 verze
Filmečky jsou docela na úrovni, obzvláště mnohé animace se velmi povedly, ale u scénáře v zázraky nedoufejte. Občas něčím dokáže zaujmout, ale jinak nepřekračuje běžný rámec podobných her. Ostatně kdo čeká od střílečky nějaký zvláště rafinovaný příběh, ten musí umřít na akutní nedostatek her.
• Pořádný kus práce skriptéra
Úkoly jednotlivých misí jsou poměrně variabilní. Od klasických přesunů z bodu A do bodu B, přes dobytí a následnou obranu určené kóty, záchranu rukojmích, sabotáže, až po používání vozidel, tanků a minometů. Díky tomuto schématu se hře dlouhou dobu daří uniknout z pasti nudy a stereotypu. Pokazí se to až v poslední třetině, kdy jakoby designérům došli nápady, ale tohle je do jisté míry otázkou vašeho vkusu. Pokud hoříte nedočkavostí postřílet pár stovek fašistů, nemáte se čeho bát. Znovu na vás čeká frenetická bitevní vřava, tentokrát ještě divočejší a rozlehlejší, než kdykoliv předtím.
Na bojištích se pohybuje několik desítek postav a synchronizovat jejich vzájemný pohyb do nějaké smysluplné scény vyžaduje pořádný kus práce skriptéra. Vše je, jako obvykle, stavěno na jedno velké divadelní představení jen pro vaše oči. Tyto hry se také označují slovním spojením „Hollywood style“ a to mnohé vysvětluje. Bohužel, tvůrci si občas vzali větší sousto, než byli schopni zvládnout a často si všimnete nedostatků ve skriptu, což je očividnou daní, kterou si vybrala monumentálnost některých scén.
• Vše při starém
I ostatní principy zůstaly ve své podstatě zachovány. Systém zdraví opět funguje na principu výstražného znamení, které vám zrudnutím okrajů obrazovky signalizuje akutní nebezpečí smrti. Pár vteřin relativního klidu z vás zase udělá vitálního chlapíka, který se může bez obav vrhnout do lítých bojů. Na konzolích také fungoval sympaticky řešený automatický systém míření – nejedná se o nic dramatického, pouze mírné domíření při stisku levého triggeru, kterým přikládáte k líci zbraň. Ten zůstal i zde a pomáhá trochu eliminovat nevýhodu gamepadu v takhle rychlé hře.
Ovládání se také nezměnilo - vše je intuitivní a bezproblémové. FPS akce si svůj průmyslový standard na konzolích vytvořily před pěti lety s příchodem Halo, takže jste okamžitě v obraze. Pohyb, míření, střelba, používání předmětů, házení granátů … Apropó, když už jsme u toho házení granátů, můžete je nepříteli vracet zpátky, což dělají i AI vojáci, takže mnohdy dochází k opravdu divokým situacím, kdy se na jednom místě ocitne spousta granátů. Prostě intenzivní akce od začátku až do konce.
Vývojáři nezapomněli ani na vozidla a tanky, kterých si do sytosti užijete. Překvapila mě velmi slušná fyzika džípu, se kterým si parádně zajezdíte po francouzském venkově. Auto reaguje na vaše podněty přirozeně a tak, jak asi očekáváte. Nemusíte se bát ani kaskadérských kousků - kupodivu to fyzikální engine všechno ustál.
• Novinky třetího
dílu
Nejmedializovanějším novým prvkem jsou dozajista kontaktní souboje
s německými vojáky. Tuto akci nemůžete vyvolat podle svého uvážení,
ale jedná se o přesně načasovaná a naskriptovaná představení, která
se odehrávají na předem určených místech. Čekali jste snad od Call
of Duty něco jiného? V průběhu hry na vás čeká asi čtyři nebo pět
takových soubojů, které jsou založeny na minihře s tlačítky gamepadu.
Mačkáte tlačítka podle toho, co vám ukazuje HUD displej a pokud dodržíte
pořadí, zvítězíte. Je to sice primitivní, ale pořád je to zpestření.
Podobně budete umísťovat i nálože, pomocí kterých vyhazujete do vzduchu
určené objekty. Už to není jen prosté stisknutí jednoho tlačítka,
ale znovu se připravte na jednoduchou minihru. Kolem vás se zpomalí
čas a vy bude mačkat náhodná tlačítka a kvedlat páčkami. Po čase mě
to už docela otravovalo, nicméně využití analogových páček (thumbsticků)
u gamepadu je vynikajícím nápadem pro ovládání děl a minometů. Kroucením
jednou pákou nastavujete hlaveň horizontálně, druhou upravujete náměr.
Chce to trochu cviku, ale výsledný dojem je naprosto senzační. I proto
patřily tyto fáze hry mezi mé nejoblíbenější.
S uspokojením jsem si také všimnul toho, že už nelze tak snadno zabít
vlastního vojáka, za což vám hra pokaždé nemilosrdně ukončila misi.
Ve dvojce se snadno stávaly situace, kdy vám do střelby vběhnul spojenecký
voják nebo se rozhodnul hrdinně čelit výbuchu vašeho granátu. Ten
granát sice stále zůstává ještě trochu v platnosti, ale střelba je
lépe ošetřena nefunkčností vaší zbraně.
• Grafické zpracování
V rámci přípravy na tuto recenzi jsem si znovu zahrál i druhý díl
a nemohu si pomoci, jeho grafika se mi líbí víc. Důvodem je zřejmě
větší variabilita prostředí, protože jak si jistě vzpomenete, dvojka
se odehrávala v západní Evropě, zasněženém Rusku a horké Africe. Naopak
třetí díl se zaměřuje pouze na operace v Normandii a byť vypadají
francouzské vesničky opravdu hezky, po nějaké době se omrzí. Hlavně
ke konci hry, kdy nudí nejen samotná grafika, ale i herní koncept.
Nenechte se však zmýlit. Call of Duty 3 má na dnešní poměry stále
slušnou grafiku, ale svou roli tu hrají ještě další dva faktory, které
ovlivňují celkové dojmy.
Je mi však záhadou, proč skutečný vzhled trojky vypadá v mnoha fázích hůře než díl předcházející? Nejde jen o grafiku, ale i o nejrůznější chybky, ke kterým se ještě dostaneme. Nebo framerate – ten sice běží 60 fps, ale slovíčko konstantní bych se zdráhal použít. K poklesu fps dochází a rozhodně to není jev náhodný, ale spíše pravidelný. Asi bychom mohli tento problém svést na velké množství vojáků, ale vzhledem k tomu, jak rychle mizí jejich mrtvoly z bojiště, se zdráhám tohle vysvětlení přijmout. Druhým důvodem mého pocitu z grafiky je Gears of War. V očích lidí, kteří ho už ochutnali, bude CoD3 vypadat jako chudý příbuzný. Spokojme se proto s konstatováním, že hra vás v žádném případě neurazí, některé lokace možná i překvapí, ale to je asi tak vše, co můžete čekat. Žádné výkřiky nadšení a údivu se asi konat nebudou.
Pokud bych měl závěrem této kapitoly něco vyzdvihnout, pak to budou nádherné kouřové clony a parádní exploze. Ty byly perfektní již v předcházejícím dílu, ale teď zaznamenaly další pokrok. Zejména při pohybu v hustém kouři si všimnete rozmazaných obrysů okolí a objektů poblíž vás, což vypadá velmi přesvědčivě a realisticky. K realitě velkou měrou přispívá i nový depth of field blur efekt. Při míření se vám podle vzdálenosti rozmazává pozadí, takže se soustředíte jen na svůj cíl. Tohle se opravdu povedlo!
• Závady, chyby a nedostatky
Bohužel, průvodním jevem této hry je přítomnost značného množství chyb, které vám budou kazit dojem z hraní. Většina potíží je naštěstí kosmetického rázu, ale najde se i pár situací, které vám zkomplikují, ne-li přímo znemožní dokončení mise. Mezi ty menší problémy patří mizení a opětovné objevování se objektů, zejména vojáků. Čas od času si všimnete, že před vámi zmizí voják a znovu se zase vykreslí. Podobně občas bliknou i objekty v pozadí nebo particle efekty. Další drobností je do očí bijící skript ve smyslu příliš opožděného nástupu vojáků na scénu. Kupříkladu vejdete do místnosti a uvidíte okno, ve kterém se náhle objeví vojáci a slezou dolů. Pokud by se vývojáři namáhali udělat animaci jen nepatrně delší, bylo by všechno v pořádku. Takhle, vinou špatného načasování, vidíte do útrob skriptovacího jazyka a to nepochybě kazí zážitek z probíhající bitvy.
Mezi vážnější závady počítám špatně ošetřené kolize. Měl jsem pocit, jako bych se vrátil o pět let zpátky, protože takové množství záseků postav o objekty jsem už dlouho neviděl. Skutečně jsem se domníval, že je to věcí minulosti a dnešní programátoři mají vymyšlené efektivní metody, jak podobným problémům předcházet. Jak vidět, někteří už to zvládnuli, jiní ještě ne. Detailem je pak s tím související prolínaní objektů nebo zablokování volné cesty jiným vojákem. Když stojíte na malém prostoru a jediný únikový východ zatarasí tupá AI postavička, nejradši byste něco rozmlátili.
AI se totiž také moc nepovedla. Plní jen role herců kolem vás a překvapeni budete spíše v okamžiku, pokud si všimnete náznaku inteligentního chování. Jinak se připravte na situace, kdy se vojáci naprosto nesmyslně vystavují nepřátelské palbě, nabíhají do nejnebezpečnějších míst, nevidí protivníka atd. Znovu v ostrém kontrastu s Gears of War, jehož AI je ve srovnání s touhle geniální. Tvůrci pozapomněli na fakt, že podobné principy byly dostačující možná někdy před pěti lety, ale dnes už je čistý skript překonanou záležitostí, zvláště v případech, jako je tento - kdy není vše úplně bezvadné.
Drobné zlepšení AI jsem však zaznamenal a tím je reakce na granát. Dodnes si vzpomínám na až směšné působící chování vojáků ve druhém dílu, kdy se ozval křik „Grenade!“ a další voják pravidelně utíkal na místo jeho dopadu, aby pak po výbuchu předvedl okázalý let vzduchem. Tentokrát se už vojáci snaží raději krýt, nebo, pokud jsou dostatečně blízko, zvednou granát a vrátí ho adresátovi.
Během hry pak kvůli chybám nastaly ještě kritičtější situace. Dvakrát jsem se zaseknul o nějaký objekt a nemohl jsem se pohnout z místa. Pomohl až restart, což znamenalo vrátit se k poslednímu checkpointu. Těch je o něco méně, než tomu bylo v minulosti, ale stále dostatečné množství, aby se nedostavil pocit frustrace zejména ve vyšších obtížnostech. Jednou se pak zhroutila celá mise, protože se neobjevil tank, který měl prorazit zeď a otevřít tak cestu pro útočící vojáky. I tentokrát situaci zachraňoval restart.
• Multiplayer
Nejvíce změn doznal multiplayer, který z mého pohledu napravuje lehce pošramocenou reputaci Call of Duty 3. Dvojka patří mezi jednu z nejhranějších her na Xbox Live. Její nevýhodou ovšem bylo, že o plnohodnotném multiplayeru prostě nešlo mluvit. Už jen počet osmi hráčů vám dá jakousi představu o limitu online bitev (System Link umožňuje až šestnáct hráčů). Třetí díl přichází se čtyřmi hráči ve split-screenu, ale System Link a Xbox Live nabízí 24 hráčů. Jistě, nejedná se o žádný rekord, ale každé vylepšení u tak populární hry potěší.
K dispozici je devět různorodých map ve standardních módech Deathmatch, Team Battle, Capture the Flag, Headquarters a další. Tvůrci samozřejmě slibují brzký přírůstek nových (placených) map na Marketplace podobně, jako byla postupně rozšiřována základní nabídka Call of Duty 2. Hra teď více připomíná multiplayer z Battlefieldu, protože máte na výběr ze sedmi různých profesí, z nichž bych zdůraznil zejména medika a zbrojního seržanta, který zásobuje ostatní municí. Právě za léčení spoluhráčů a doplňování chybějící munice získáte speciální Achievement bodování, které jinou cestou nedostanete. Dále nechybí standardní voják, protitankový nebo průzkumník, který přivolává dělostřeleckou podporu.
Ve hře jsou k dispozici i vozidla, tanky nebo motocykly se sajdkárou a to multiplayeru dodává mnohem zajímavější, dynamičtější ráz. S motorkami a džípy dokonce můžete skákat přes trhliny v zemi, takže o humorné situace není nouze. Vynásobte si to trojnásobným množstvím hráčů a očekávejte stejně tak velký přírůstek zábavy. Navíc, grafika i design multiplayerových map jsou skutečně na úrovni a tentokrát v naprosto bezproblémovém frameratu. Předpokládám tedy, že v žebříčcích multiplayerových králů se brzy udají zásadní změny.
• Shrnutí
I přes fůru zmíněných nedostatků je Call of Duty 3 povedenou hrou, jejíž hodnocení nesráží ani tak průměrná grafika, jako ty hloupé chyby. Těch je opravdu hodně a proto se divím vydavateli, že nedal tvůrcům více času k práci a odvážil se jít do přímého souboje s Gears of War. S tak chatrným zdravím tuhle bitvu vyhrát nemohou. Activision však asi spoléhá na obrovský úspěch druhého dílu a doufá, že trocha lesku ulpí i na tomto pokračování. To se dozajista stane, s přimhouřením obou očí budete s novým Call of Duty spokojeni, ale snad nám tahle série nesklouzne k lacinému a opakovanému fušerství, které předvádí jedna nejmenovaná společnost. Třetí díl totiž působí spíše jako datadisk než plnohodnotné pokračování.
Vyzdvihnul
bych dále úvod hry, který mě opravdu hodně bavil. Škoda stereotypu,
do kterého vše později upadne, i když se o záchranu herní náplně snaží
ještě mise s tanky. Mně už to opravdu nestačilo, ale naprosto nevylučuji,
že spousta jiných hráčů se spokojí pouze s nekonečným střílením. Diplomatickou
mluvou řečeno – pokud se vám líbil kterýkoliv předchozí díl Call of
Duty, bude se vám líbit i ten třetí. A pokud tuhle hru moc nemusíte,
pak neztrácejte čas. Prakticky nic se nezměnilo. A to nemusí na konkurenci
v podobě přicházejících her stačit. Z dalšího očekávaného „killer
titul"u nám tak zbyla slušná „áčková“ střílečka, což může být
pro některé hráče přeci jen trochu málo.|
XBOX 360 TÝDEN NA TISCALI
GAMES (13.-19.11.)
|
|
|
pondělí
|
|
|
úterý
|
|
|
středa
|
|
|
čtvrtek
|
|
|
pátek
|
|
|
sobota
|
|
|
neděle
|
|
mario
(mario, 15. 4. 2011 19:30)